Ekologické zemědělství: Místo postřiku prevence

Ekologické zemědělství: Místo postřiku prevence

Martin Hutař, spolumajitel obchodní společnosti PRO-BIO je jedním z prvních propagátorů ekologického zemědělství u nás. Začal se jím zabývat ještě na sklonku komunistického režimu, když pracoval ve státním statku Hanušovice v podhůří Králického Sněžníku. Vyprávěl o tom na přednášce Klikatá cesta za rovnováhou v Národním zemědělském muzeu, kterou spolupořádal Státní pozemkový úřad.

„Původně jsem byl zemědělec – agronom. K ekologii jsem se dostal díky tomu, že jsem hospodařil v pohraničí, ve státním statku Hanušovice v podhůří Králického Sněžníku, kde byly tvrdé podmínky. A naučil jsem se tam sledovat přírodu,“ řekl Hutař na přednášce. Po vystudování Vysoké školy zemědělské v Brně začal pracovat na statku v Hanušovicích: „Tam jsem zjistil, že praxe v zemědělství byla hodně vzdálená tomu, co se učilo ve škole. Vlastně ani nešlo o hospodaření, ale spíše o takový zemědělský šlendrián. Když se hnojilo letadly, neřešilo se, jestli se to třeba rozprašuje i do potoků a řek. Hnojivo se uskladňovalo na hromadách a třeba dva roky do toho pršelo a znečišťovalo to vodu. To mě štvalo. Stejně jako třeba náhradní rekultivace. Když se třeba v Praze zabrala půda na výstavbu sídliště, tak tam u nás skoro v horách se likvidovaly biotopy a vytvářela se místo nich trochu nesmyslně zemědělská půda, která měla zábory vyvážit. Celá ta situace v zemědělství mě vedla k tomu, že jsem si začal vyhledávat informace, abych zjistil, jak se to všechno dá dělat lépe.“

Ekologické zemědělství

„Dozvěděl jsem se, že jsou v Evropě místa, kde funguje ekologické zemědělství už třeba sto let. Už ve dvacátých letech minulého století se totiž hospodařilo průmyslově a někteří farmáři s tím byli nespokojení. Hledali jsme tam inspiraci a také jsme přemýšleli, jak přístup v našem oboru změnit,“ líčil na přednášce Hutař, který se tehdy v rámci hnutí na ochranu přírody Brontosaurus přihlásil s nápadem ekologického zemědělství na třech farmách v Bílých Karpatech. „Náš projekt už tehdy ukazoval, jak hospodařit šetrně k přírodě. Základy ekologického zemědělství jsme proto položili již v letech 1988–1989. Po revoluci bylo lidí, kteří smýšleli v zemědělství podobně jako my, najednou strašně moc. Byla to krásná doba,“ dodal.

Pašovaná špalda

Ve třiceti začal Hutař podnikat jako ekologický zemědělec ve Starém Městě pod Sněžníkem. Začátky ale byly občas i napínavé. „Museli jsme z Rakouska pašovat špaldu, zdravější alternativu šlechtěné pšenice, abychom ji mohli vysadit u nás. Tři pytle jsem vyměnil za tři basy piva. A to byla první špalda u nás. Začali jsme pátrat u starousedlíků. Zjistili, že se tam po staletí kromě špaldy pěstoval a zpracovával len. A spolu s ním pohanka. Ukázalo se totiž, že je to skvělá rostlina, která redukuje problémy při pěstování lnu. Tyhle plodiny předků jsou zajímavé i z hlediska dnešní zdravé výživy. Začali jsme s nimi proto experimentovat a založili firmu PRO-BIO. Co jsme vypěstovali, jsme začali také zpracovávat a vykupovat od dalších ekologických zemědělců. Dnes máme asi 350 vlastních produktů a dalších 1000 si buď necháváme připravovat u někoho jiného, nebo je nakupujeme a prodáváme jako velkoobchod s distribucí pod značkou PRO-BIO,“ vysvětluje Hutař.

Je nutné předvídat

Co vlastně znamená, když mluvíme o ekologickém hospodaření? Podle Hutaře je to vlastně  úplně jiný přístup k zemědělství. A pochopení zabere trochu času. „My teď máme takový projekt v Moldávii a radíme tam ekologickým zemědělcům, jak a co pěstovat. Myslí ale pořád konvenčně. Vždycky když na rostlinách vidí nějakého broučka nebo chorobu, tak se ptají, co na to mají dát. Ale systém ekologického hospodaření je úplně jiný. Jde o to, že problémy je nutné předvídat a řešit je preventivně,“ říká Hutař. A přístup konvenčního zemědělství je podle něj opačný. Nejdřív je choroba, a pak se použije chemický postřik. „Jde o to myšlení a rozhodnutí,“ uzavírá.

Foto: Shutterstock.com

Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Kalendář akcí

Více akcí

ŽÍT KRAJINOU NA FACEBOOKU

22 hodin 27 minut

Již od roku 1994 je 17. červen Mezinárodním dnem boje proti suchu a rozšiřování pouští.
Hlavním cílem světového dne boje proti suchu a desertifikaci je osvěta a rozšíření povědomí i mezi širokou veřejnost.

ČR chce ústavní ochranu vody...
Právnická fakulta Univerzity Karlovy připraví na základě požadavku Ministerstvo zemědělství České republiky posudek o možnostech ústavně právní ochrany vod v České republice. Posudek by měl být dokončený v září letošního roku. A součástí bude i návrh na ochranu půdy! 👍

6 dní 19 hodin

Už od středy 19. června budou opět přístupné nově zrekonstruované prostory muzea vinařství, zahradnictví a krajiny ve Valticích.
Ve sklepních prostorech muzea vznikla nová expozice Tajemný život v půdě, která je věnována především dětem. Mohou se zde seznámit s půdním edafonem (organismy, které žijí v půdě), typy půd a mimo jiné také s negativními důsledky lidské činnosti pro půdu a vodu. Čeká je tu model vodní a větrné eroze nebo průchod tunelem, ukazujícím bohatý život v půdě.👍

https://www.nzm.cz/aktuality/nove-expozice-ve-valticich

1 týden 3 dní

Vyslechněte si jeden neobyčejný příběh obyčejného mokřadu, příběh naší krajiny…

Začal se psát již na přelomu století, kdy byly dokončeny návrhy komplexních pozemkových úprav v katastrálních územích Skřípov a Brodek u Konice. Náš mokřad bychom v původním projektu hledali marně. Místo něj je zde zakreslený jen revitalizovaný zemník... Do osázeného zemníku se zakrátko rozlil vydatný pramen spodní vody. Voda z nečekaně vzniklého mokřadu zemník postupně zaplavila a ani jednou za celých patnáct let nezmizela. Naopak se díky ní v místě rozvinulo krásné mokřadní společenstvo. Poslouchat přírodu se prostě vyplácí!
https://www.spucr.cz/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/neobycejny-pribeh-obycejneho-mokradu-pribeh-nasi-krajiny.html

Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn