V boji s erozí a suchem musíme být předvídavější

V boji s erozí a suchem musíme být předvídavější

Miroslav Trnka působí v Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky a je současně profesorem Mendelovy univerzity v Brně. V obou institucích se zabývá bioklimatologií a dopady změny klimatu. Prof. Trnka také spolupracuje na některých projektech Státního pozemkového úřadu (SPÚ).

Jaké jsou dnes klimatologické prognózy?
Na stránkách www.klimatickazmena.cz jsme připravili detailní Google mapy. A každý si tam může vyhledat informace o svém regionu či obci. Jsou možné scénáře budoucího vývoje a pro jihomoravskou oblast platí, že se budeme čím dál více potýkat s fenoménem patrným již v uplynulých patnácti letech – tedy bude narůstat počet velmi teplých nebo extrémně teplých dnů. Je to nepříjemné pro lidi, domácí zvířata a samozřejmě i pro rostliny. Současně se budeme potýkat s tím, že když už budou srážky, budou intenzivnější. A problémy, které máme na jižní Moravě s erozí či suchem, budou ještě větší než nyní. Proto má smysl se problematikou adaptace na tyto podmínky systematicky zabývat a investovat do nich.

Na co bychom se měli zaměřit?
Obecně platí, že adaptace je investice, a to často nákladná. A je důležité, abychom věděli, jaká může být zhruba návratnost takové investice a jaká je správná míra, čas a způsob adaptace. Bohužel medvědí službu udělala nekončící debata mezi léty 1998 a 2012 o tom, zda je změna klimatu reálná a zda se týká České republiky a zda ji řešit, a výzkum reálných adaptací se nefinancoval. Když už se v oblasti změn klimatu dělal v ČR výzkum, tak takový, který měl za úkol potvrdit či vyvrátit klimatické trendy a odhadovat dopady, ale neřešila se investice do adaptací. Jakkoliv je svobodná debata solí demokratické politiky, výše zmíněné období bylo z pohledu adaptací ztraceným časem. Proto nemáme na národní úrovni ani našlechtěné odrůdy, nemáme vymyšlené a implementované technologie a podpůrné programy, které by systematicky pomáhaly například zemědělcům měnící se klimatické podmínky využít a zabránit negativním dopadům. A to je prostě špatně. Ačkoliv se na našem ústavu na Akademii věd snažíme spolu s dalšími výzkumnými institucemi věci měnit, není to možné zlomit za rok nebo za dva. Společně s dalšími kolegy jsme v generelu sucha všechny problémy vyjmenovali a definovali jsme, co je potřeba udělat. Také to, kde chybí podklady, aby mohla být prováděna konkrétní doporučení. Jedna věc jsou obecně platné poučky, ale praxe potřebuje použitelný návod. Říci například, jaký mix odrůd a plodin je nutné zvolit pro jednotlivé půdy. Jaké technologie přesně použít, a aby nebyly jen experimentální, ale už vyzkoušené. To, že instituce financující výzkum v zemědělství nebyly dostatečně předvídavé, se nám bohužel vrací. Nicméně zpoždění, které jsme nabrali, je nutné dohnat a já věřím, že udělat lze mnohé, i když získat praktickou znalost a přenést ji do praxe chvíli trvá.

Jakým způsobem řešíte projekty ve spolupráci s SPÚ?
Vždy je nutné spočítat, jaké to či ono konkrétní řešení bude mít dopady. Například když jsme loni se Státním pozemkovým úřadem probírali snahu Ministerstva zemědělství o rozvoj závlah, pracovali jsme na studii ve spolupráci s kolegy s Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM a Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Ještě než se uvolní prostředky na budování nebo opravy závlah, je totiž nutné zjistit, jestli jsou na tom či onom místě dostatečné vodní zdroje. SPÚ si toto chtěl ověřit, než se začne věnovat obnově zanedbané závlahové sítě, kterou přebírá. Původní kalkulace vodní bilance pro závlahové systémy byly prováděny v době, kdy na tom klima přece jen bylo o něco líp. Při investici do závlah je nutné počítat s tím, že klimatické podmínky se mění. Z analýz například vyšlo, že zatímco v běžném roce je vody v zásadě dostatek i na rozšíření závlahové soustavy, v situaci relativně mírného sucha by v blízké budoucnosti nebylo možné zabezpečit všechny odběry, které by zemědělci mohli v rámci požadavku na zavlažování nárokovat, ani v současném rozsahu závlah.

Jaká jsou tedy východiska?
Ukažme si to na případu Dyje. V běžných letech v povodí voda je, ale v případě pětiletého či desetiletého sucha by například povodí Dyje nestihlo zásobovat závlahové systémy, které tam jsou nyní. Samozřejmě se zdá, že investovat do nějaké masivní obnovy závlah, aniž se zajistí dodatečné vodní zdroje, nemá smysl. Smysl však má bavit se o větší efektivitě závlah a také o tom, že už dnes mají závlahy smysl i v roce, který není suchý. Kromě toho existuje možnost využívání lokálních zdrojů např. v podobě typizovaných nádrží budovaných přímo zemědělci nebo závlahovými družstvy, které by uchovávaly vodu v období, kdy je jí relativně dost i v suchém roce. Současně musíme udělat maximum pro udržení a zvýšení schopnosti půdy vodu v krajině zadržet.

Jsme už tak daleko, že je aktuální otázka, jestli budou mít dost vody zemědělci nebo lidé v kohoutcích?
Myslím, že takto to postavené není. Co se týká zásobování vodou, nejsou zemědělci na prvním, a dokonce ani na druhém místě. Nezpochybnitelnou prioritou je zásobování lidí a energetiky. Pokud jde o pitnou vodu, tam kritický stav zatím nehrozí. Ale už dnes jsou samozřejmě lokality, které závisejí na místních zdrojích, a tam je to už teď jinak. Vezměme si opět příklad povodí Dyje. V něm je to celkem dobře vyztuženo řadou přehradních nádrží zejména z období první poloviny dvacátého století. Ale ani tam vodní bilance zdrojů a potřeb v suchých letech nevychází příznivě, a to spotřeba vody na hlavu klesla oproti konci 80. let na polovinu. Pokles spotřeby vytvořil rezervu, díky které vydržely systémy počítané na klimatické podmínky před sto lety za situace, kdy se oteplilo o jeden stupeň. Ale oteplí se nejméně ještě jednou tolik a další velké rezervy už nemáme. Protože roste riziko dlouhodobého sucha, rezervy budeme muset vytvářet i pro zajištění dalších klíčových potřeb na straně obyvatel, energetiky a průmyslu. Není to jen zemědělství, které se s nedostatkem vody potýká a bude potýkat. My jsme se s kolegy ve spolupráci se Státním pozemkovým úřadem a podniky Povodí zamýšleli nad tím, jaká by ta strategie měla být.

Trendem dnešní doby jsou kapkové závlahy, má vůbec smysl budovat nějaké jiné?
Kapková závlaha je určitě hit a má tu výhodu, že je výrazně efektivnější – řádově o desítky procent. To platí hlavně u takových kultur, jako jsou zelenina a ovoce, případně vinná réva. Tam se však i z jiných důvodů postřikem prakticky nezavlažuje. Bylo by to neefektivní a způsobovalo by to mimo jiné problémy s nemocemi. Ale u některých komodit, jako je píce – tedy pokud budeme chtít na jižní Moravě udržet živočišnou výrobu –, jinak než postřikem zavlažit nejde. Avšak tam, kde to jde, je vhodné rozšiřovat spíše kapkovou závlahu. A tu postřikovou bychom měli rozvíjet jen tam, kde jiná možnost není – jako u zmíněných pícnin. Je nutno si uvědomit, že na jižní Moravě může závlaha zásadně zvýšit produkční potenciál území a vyrovnat produkci ve špatných letech.

Patří k těm účinným metodám v boji se suchem i zadržování vody v krajině?
Ano. Pokud vybudujeme opatření, která brání vodní erozi, tak tím také samozřejmě zpomalíme odvádění vody z krajiny, zlepšíme její zasáknutí. Konkrétní opatření se však musí plánovat na míru jednotlivým farmám a jejich situaci, jinak jde spíše o teoretická cvičení. My jsme na několika farmách v rámci Generelu vodního hospodářství navrhli opatření a s místními farmáři probrali, co jsou ochotni realizovat. Ale je to pro ně skok do neznáma a ty odvážné je potřeba motivovat a podpořit. Věřím, že když se podaří někde realizovat projekt, který bude fungovat, bude to mít efekt vzoru a ostatní to budou velmi rychle přebírat. Jakmile se opatření osvědčí a prokáže se jeho smysluplnost, ostatní podniky se přizpůsobí rychle. Věci, které začaly už jednou fungovat, není nutné nikomu nutit.

A kdybychom měli vytvořit koláčový graf, kde by jednotlivá opatření byla zobrazena podle míry důležitosti, jak by ten graf vypadal?
Kdybychom se opět zaměřili na tu nejsušší jihomoravskou oblast, protože v jednotlivých místech se to samozřejmě může lišit, bylo by to takto.

  • 25 procent – Asi nejdůležitější je schopnost půdy pojmout vodu a jednoduše udržet vodu v místě. To je však proces, který trvá nejméně 10–15 let, než se pozitivní efekty začnou ve velkém projevovat. V tomto směru je situace komplikovaná kvůli pachtovním smlouvám, které jsou často velmi nestabilní a nedovolují hospodářům investovat do půdy, snadno měnit půdní bloky a tak plánovat v horizontu několika let.
  • 25 procent – Stejně významná je také práce s dlouhodobou i krátkodobou předpovědí, jak ji nabízíme na portálu www.intersucho.cz. Když zemědělec pracuje s předpovědí tak, aby všechny operace byly maximálně efektivní a šetřily vodou, může s minimální investicí často výrazně zlepšit množství vody, které je na poli k dispozici. Pokud si k tomu vytvoří variantní model hospodaření, kdy se budu volit jiné způsoby zpracování a termíny, jiné plodiny a mix odrůd v případě předpovídaného sucha a jiné v normálním, respektive vlhkém období, tak mohou dost významně ovlivnit dopady. To však vyžaduje jak znalosti, tak informace.
  • 20 procent – Velkou váhu má podle mě dodržování správných postupů a toho, čemu říkáme precizní zemědělství. Jde například o přesné dávkování hnojiv, postřiků či využití vlastností daného pozemku či místa na pozemku.
  • 15 procent – Důležité jsou i závlahy, které by se měly začít intenzivněji využívat, a to zvlášť u trvalých kultur. Ale jejich rozšíření a dokonalé využití místních podmínek je klíčem pro udržení a případně zvýšení produktivity. Byť nebudou moci být aspoň v nejbližších letech použity na podstatné ploše.
  • 15 procent – Úprava plodinové skladby. Ve věci komodit jde o širší rozkročení, aby spektrum výběru bylo širší. Zde jsou bohužel zatím dosti omezené možnosti i s ohledem na odbyt.

Mohou být v boji se suchem řešením také geneticky manipulované odolnější rostliny? Toto téma má řadu odpůrců…
Kontroverzní jsou hlavně transgenní rostliny, tedy ty, které nesou gen jiného druhu. Jinak svým způsobem geneticky manipulované jsou všechny rostliny, které pěstujeme. Ty druhy, které jsou nyní vyšlechtěné jako GMO, pokud vím, zatím nepřinášejí z pohledu sucha nějakou naprosto zásadní výhodu a spíše mají vyšší rezistenci vůči chorobám, škůdcům nebo přežijí použití širokospektrých herbicidů.

Foto: Profimedia.cz

Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn

Kalendář akcí

Více akcí

ŽÍT KRAJINOU NA FACEBOOKU

1 hodina 22 minut

Dobelice na Znojemsku se už nemusí bát přívalových deštů! Jaká opatření jsme v rámci komplexních pozemkových úprav zrealizovali, si přečtěte v našem článku.

4 dní 1 hodina

V letech 2017 a 2018 jsme provedli opravu nebo záchovné práce u dvanácti drobných sakrálních staveb nacházejících se na pozemcích v příslušnosti hospodaření SPÚ. Opravy byly prováděny ve spolupráci s místně příslušnými obecními úřady a orgány památkové péče. Touto formou napomáháme k obnově a udržení kulturního dědictví venkovské krajiny.

6 dní 3 hodin

Delegace SPÚ v čele se zástupcem ústředního ředitele Martinem Vrbou se zúčastnila mezinárodní vědecké konference „Slovensko — krajina neznámych vlastníkov“, která proběhla 11. - 12. října ve slovenské Nitře. Akci pořádala Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitře a Komora pozemkových úprav SR. Naši zástupci představili nejen činnost SPÚ, ale především naše mnohaleté zkušenosti s pozemkovými úpravami. Cílem setkání byla diskuze o pozemkových úpravách z hlediska jejich potenciálu, využitelnosti, společenského a ekonomického dosahu a dopadu na životní prostředí.

Sdílejte článek:
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedIn